Rozhovor s ředitelem Pavlem Špačkem

Člověk musí mít svou vizi, svůj cíl, svůj sen

Od letošního roku stojí v čele Albertina, odborného léčebného ústavu, Žamberk, Pavel Špaček. Rodák ze Svitav má za sebou bohatou kariéru v ekonomice zdravotnictví – působil ve svitavské nemocnici, ve vedení NPK, vedl finanční výbor zastupitelstva ve Svitavách a na Krajském úřadě Pardubického kraje měl na starosti ekonomické oddělení odboru zdravotnictví. Do Žamberka přichází s vizí nejen udržet vysokou kvalitu péče, ale také více zviditelnit značku Albertina a připomínat význam osobnosti profesora Eduarda Alberta.

Co vás na Albertinu zaujalo nejvíc?

Albertinum je pro mě velice zajímavé. Jsem milovník historie, a právě historie tohoto ústavu je v kraji jedinečná. Albertinum je značka, se kterou se musí pracovat – a to se podle mého dosud nedělo dostatečně. Chci, aby lidé věděli, že nejde jen o plicní léčebnu, ale že nabízíme celou škálu odborností. Zároveň je důležité, aby si lidé spojili jméno Albertina s Eduardem Albertem, jehož odkaz je s městem i naším ústavem úzce spojen.

Jak konkrétně chcete značku Albertina propagovat?

Chci využít historický kontext. To znamená upozorňovat na tu souvislost, že právě Eduard Albert tady založil park a nakoupil pozemky.

Všichni tady slavili 120 let výročí založení Albertina. Ale také uplynulo 125 let od úmrtí Eduarda Alberta. Každý měsíc přispívám do albertinského zpravodaje citáty a sonety Eduarda Alberta, připomínám jeho život a práci. Zrekonstruovali jsme Albertovu vilu, která je srdcem celého areálu, a rád bych, aby se to víc prezentovalo jako připomínka člověka, díky němuž Albertinum vůbec vzniklo. Pokud lidé budou znát jeho příběh, jméno Albertina i Žamberka získá větší váhu. Chci se také angažovat v sekci odborných léčebných ústavů následné a dlouhodobé péče.

Jak se vydařily oslavy 120 let od založení Albertina?

Myslím, že to bylo velkolepé a zasloužené. Akce zviditelnila nejen ústav, ale i samotný Žamberk. Přijeli zástupci vedení kraje, ředitelé zdravotnických zařízení, starostové, podnikatelé a třeba i profesor Pirk, který se hodně zajímal právě o historii Eduarda Alberta. Ve spolupráci s muzeem se nám podařilo připravit koutek věnovaný Albertovi a premiérově jsme vystavili jeho fotografii z dědictví po bratru Františkovi.

Navíc jsme dostali velkorysý dar od Davida Anthonyho Parishe – pojízdný ultrazvuk za 750 tisíc Kč. Oskar Parish, předek Davida Anthonyho, seděl s Eduardem Albertem v říšské radě ve Vídni. Parish tam byl za velkostatkáře a Albert jako čestný člen panské sněmovny za chirurgickou společnost a jako šéf vídeňské chirurgické kliniky. Koncem 19. století seděli dva občané Žamberka v říšské radě ve Vídni! To vše jsou propojené momenty, které ukazují, jak je Albertinum výjimečné.

Jak chcete pracovat s dalšími odkazy Eduarda Alberta?

Albert měl pouze syna Jiřího. Ten žil ve Vídni, proto i hrob Eduarda Alberta nechal na přání vídeňské university přemístit tam. Příští rok bychom rádi uspořádali výlet do Vídně po stopách Eduarda Alberta, kde bychom určitě navštívili i jeho hrobku. Pro zajímavost, hrobku navrhl rodák z Poličky. Tady na kopečku, na nejvyšším bodě v Albertinu, je kříž, kutnohorská fiála. Nechal ji sem dovézt Eduard Albert. Tehdy zde měl svou soukromou rezidenci. Dnes tento kříž nabývá na dalším, hlubším významu. Máme tady paliativní a hospicovou péči, staráme se o mnoho seniorů. A tato fiála dnes také symbolizuje jednu z mnoha nadstaveb, které podobná zařízení nemají.

Co vás v Albertinu překvapilo?

Nesetkal jsem se zatím nikdy s podobným patriotismem jako tady, lidé si Albertina váží, jsou tady rádi, rádi chodí do práce.

Moji předchůdci Jiří Jireš a Rudolf Bulíček nastavili laťku vedení ústavu hodně vysoko a musím se moc snažit, abych to tempo udržel a zajistil další rozvoj.

Jaké jsou vaše hlavní priority do budoucna?

Chci udržet a zkvalitňovat poskytovanou péči. Základem jsou samozřejmě kvalitní lékaři a personál – to nejcennější, co máme. Pokud se o ně dobře postaráme a nabídneme jim rozvoj a perspektivu, čeká nás dobrá budoucnost. Současně nás čekají velké investice – rekonstrukce stravovacího provozu a prádelny za 66 milionů Kč a úpravy historického letního pavilonu. Také potřebujeme realizovat rekonstrukci Honlova domu a zkrášlit místní lesopark.

V čem je podle vás Albertinum unikátní?

Jednoznačně v lidech a projektech, které přesahují běžnou zdravotní péči. Např. primářka Renata Štěpánková je první v republice s kombinací odborností psychiatrie a paliativy. Díky ní je albertinská farmingterapie v republice zcela výjimečná. Psychiatričtí pacienti se zapojují do péče o zvířata, máme dokonce lamy, které využíváme při lamaterapii u seniorů na paliativním oddělení. Co je ale možná nejdůležitější – tento projekt propojuje generace. Děti, které přijdou na návštěvu za prarodiči, si hrají se zvířátky a přirozeně se učí vztahu k seniorům. To je podle mě obrovská přidaná hodnota.

Když jste projekt farmingterapie schvaloval ještě v Pardubicích na úřadě, napadlo vás, že budete jeho součástí?

Albertinum nás na krajském úřadu žádalo o povolení pro farmingterapii a projekt jsme povolili. Tehdy jsem ještě netušil, že se na něm budu aktivně podílet. Jako jednu z prvních věcí, když jsem sem nastoupil, jsem objednával zvířata. Kdyby mi někdo řekl, že budu objednávat lamy alpaky jako ředitel příspěvkové organizace, ještě k tomu od Berouska… To jsou opravdu velice nečekané příběhy.

Jak se vám v Žamberku líbí?

Moc. Po letech dojíždění po D35 do Pardubic je to pro mě vysvobození – jezdím krásnou krajinou a přijíždím sem naladěný. Žamberk je krásné město a lidé tu mají k sobě blízko. Cítím velkou podporu od vedení města i Pardubického kraje, a to je pro další rozvoj klíčové. Dovedu si klidně představit, že bych tady i žil.

Máte při své pracovní vytíženosti čas na koníčky?

Sport je pro mě životní filozofie. Dlouhá léta jsem se věnoval basketbalu jako hráč, trenér i manažer, a všech pět mých synů hraje také. Kromě toho mám rád hudbu – hrával jsem na akordeon a trombon, dnes občas zazpívám našim klientům. Říkají mi „zpívající ředitel“. A když mi babičky zatleskají za lidovou písničku, je to pro mě možná ta nejhezčí odměna. Jsem rovněž milovníkem přírody. Rád chodím na procházky s pejsky a v mládí jsem se aktivně věnoval entomologii. Snažím se využít každé možnosti jít do přírody a okolí Žamberka je nádherné.

Jaké je vaše životní motto?

V životě je potřeba mít sny – a nebát se těch velkých. I když cesta může trvat roky, je důležité se nevzdávat. Pracovitostí a vytrvalostí se člověk ke svému cíli dostane. Všechno je zrealizovatelné, člověk musí mít svou vizi, svůj cíl, svůj sen.

V Albertinu jsem pár měsíců, takže nemůžete čekat zázraky, zatím objevuji. A myslím si, že toho ještě k objevování mám strašně moc. Jsem přesvědčený, že v žamberském Albertinu nejsem náhodou, ale řízením osudu.

Děkuji moc za zajímavý rozhovor a přeji vám, ať se Albertinu nadále daří!

                                                                                                                                                           Ptala se Kateřina Pešková.

Zdroj https://www.zamberk.cz/assets/File.ashx?id_org=19436&id_dokumenty=27200