verze pro slabozraké

zvětšit písmo

Za Kopečkem 353, Žamberk, 564 01
Tel: +420 465 612 111
E-mail: albertinum@albertinum.cz
Datová schránka: nvnkgsg

Albertinum, odborný léčebný ústav, Žamberk
Příspěvková organizace Pardubického kraje
119 let (1905 - 2024)

Nacházíte se na stránce:KvalitaZaměstnanecSyndrom vyhoření

Syndrom vyhoření

Co je syndrom vyhoření?

 

Jev vyhoření (nebo také burnout) je nejspíš stejně starý, jako sama lidská práce, nicméně jeho název pochází až z roku 1974 od amerického psychoanalytika Herberta J. Freudenbergera. V USA (kde je mimochodem syndrom vyhoření uznáván jako nemoc z povolání) byl pojem „burnout“ používán původně ve spojení s narkomany v chronickém stadiu, později v souvislosti s pracujícími lidmi, kteří projevovali letargii, zoufalství a bezmocnost.

 

Vyhoření se týká zejména oblasti práce a je typické citovým a mentálním vyčerpáním. Často jde o důsledek dlouhodobého stresu a týká se nejvíce lidí, kteří pracují s jinými lidmi (viz dále). Od deprese nebo prosté únavy se syndrom vyhoření liší hlavně tím, že se vztahuje výhradně na onu krizovou oblast a jeho součástí jsou pochybnosti o smyslu své práce.

 

Jaké jsou typické příznaky vyhoření?

 

Vyhoření je syndrom a syndrom je skupina příznaků. Patří sem tedy celá řada projevů: z oblasti emocí (sklíčenost, popudlivost, bezmocnost), postojů (nechuť, cynismus, zapomínání, nesoustředěnost) a mezilidských vztahů (snížená ochota pracovat s lidmi, stažení se, soukromé konflikty). Svou daň si syndrom vyhoření vybírá také v tělesné rovině – časté jsou potíže se spánkem, jídlem, člověk se snadno unaví, může mít vysoký krevní tlak. Podrobně  viz Příznaky vyhoření

 

Syndrom vyhoření se projevuje v psychickém prožívání (v postojích a emocích), ve vztazích i v tělesné rovině.

 

Psychické příznaky:

  • ztráta nadšení, schopnosti pracovního nasazení, zodpovědnosti;
  • nechuť, lhostejnost k práci;
  • negativní postoj k sobě, k práci, k instituci, ke společnosti, k životu;
  • únik do fantazie;
  • potíže se soustředěním, zapomínání;
  • sklíčenost, pocity bezmoci, popudlivost, agresivita, nespokojenost;
  • pocit nedostatku uznání

Vztahy s lidmi

  • ubývá angažovanosti, snahy pomáhat problémovým klientům;
  • omezení kontaktů s klienty na nejmenší možnou mez;
  • cynický nebo lhostejný přístup ke klientům
  • omezení kontaktů s kolegy
  • přibývání konfliktů v oblasti soukromí;
  • nedostatečná příprava k výkonu práce, dlouhodobě nízká výkonnost

Tělesné příznaky:

  • poruchy spánku, chuti k jídlu,
  • náchylnost k nemocím, potíže v oblasti srdeční činnosti, dýchání nebo zažívání;
  • rychlá unavitelnost, vyčerpanost,
  • svalové napětí, vysoký krevní tlak

Burnout nikoho jen tak nepřepadne; jde až o závěrečné stadium pozvolného, několik měsíců až let trvajícího procesu, o důsledek dlouhodobého stresu, špatně zvolených nebo chybějících copingových mechanismů (postupů při zvládání stresu) a to vše na pozadí osobnostních předpokladů. Vývoj vyhoření podle Edelwiche a Brodskyho probíhá v pěti fázích:

.

Fáze vyhořívání

  1. Nadšení - Začínající pracovník srší elánem, má velká (a nerealistická) očekávání. Dobrovolně pracuje přesčas, práce ho zcela naplňuje, identifikuje se se svou profesí a tak zanedbává volnočasové aktivity.
  2. Stagnace - Počáteční nadšení uvadá, dotyčný se ve své profesi už trochu zorientoval a zjistil, že má svá omezení a že ne všechny ideály půjdou naplnit. Rovněž se už začíná ohlížet i po jiných, než jen pracovních věcech – bere v potaz osobní potřeby, koníčky.
  3. Frustrace - Pracovníka začínají zajímat otázky efektivity a smyslu vlastní práce, protože se opakovaně setkal s nespolupracujícími klienty, technickými a byrokratickými překážkami. Mohou se vyskytnout spory s nadřízenými i počínající emocionální a fyzické potíže.
  4. Apatie - Stadium apatie přichází po déledobější frustraci, když na frustrující situace nemá dotyčný vliv (ať už domněle nebo objektivně). Mnozí lidé se potýkají s tzv. HH-syndromem charakterizovaném bezmocností a beznadějí („HH“ z angl. helplessness & hopelessness). Pracovník vnímá své povolání jen jako zdroj obživy, dělá pouze to, co musí, a odmítá jakékoli novinky, rozhovory se spolupracovníky i žádosti o práci přesčas. Klienty se často cítí obtěžován.
  5. Vyhoření - Jako poslední nastává období emocionálního vyčerpání, depersonalizace (pocit ztráty sebe, vnímání sebe jen jako kolečka ve stroji atp.), pocitu ztráty smyslu a vůbec všech možných projevů syndromu vyhoření popsaných na jiných místech tohoto webu.

Jednotlivé fáze přecházejí do dalších tak hladce a nepostřehnutelně, že dotyčný si to, co se dělo, uvědomí teprve ve chvíli, kdy už je po všem. Tím hlavním, co odliší nevyhořelého perfekcionistu, nadšence a pilného pracovníka od toho, u koho se syndrom vyhoření rozvine, je míra ne/realističnosti očekávání a aspirací.

 

více informací na: http://www.syndrom-vyhoreni.psychoweb.cz/

Zpět